Skoro dvanáct. Skoro nový den.
A já přemýšlím, co bych v něm mohla udělat přínosného, dobrého. Grr, strašně mě štve všude ta přetvářka a následné pomlouvání. Zdá se mi to nebo si všichni furt jen hrajou na někoho, kým nejsou? A jsem vůbec já taková jaká bych chtěla být? Ne..to asi nejsem. Asi mám chuť být lepší..tak nějak ve více věcech, ale ani nevim jak na to.
A něco mě uvnitř nějak štve, užírá.. a já nevim co to je. Tak si tak řikám.. je vůbec něco co vim? Jsem mladá..můžu si dovolit dělat chyby, ne? Ale na druhou stranu..osmnáctka za rohem.. a já mám prostě OPRAVDU, OPRAVDU pocit, že chci být lepší.., ale pořádně nevim v čem! .. To slovíčko NEVIM mi začíná fakt nahánět hrůzu. Tohle všechno asi nedává smysl.. je to prostě jen momentální tok mých myšlenek..
Jdu si lehnout, dobrou noc.
Bella.
nevím... tisíce otázek a neumíš si odpovědět... ten stav mám taky :( jakoby nic nedávalo smysl a t jsi stejěn pořád chtěla víc a víc... ale víc čeho?